KULINÁŘSKÉ OSCARY PRO MĚ: JAK JSEM MUŽE MÉHO ŽIVOTA OHROMILA BRAMBORAMI
Včera měl můj drahý choť narozeniny. Věk raději nebudu specifikovat, řekněme, že se pomalu blíží k bodu, kdy si začne kupovat ponožky v sandálech čistě z praktických důvodů.
Jako správná, milující a hluboce se obětující manželka jsem se rozhodla ho poctít tím největším gastronomickým zážitkem, jakého je moje kuchyně schopná. Žádný kaviár, žádné lanýže. Chtěl přece své nejoblíbenější bramborové placky.
Stála jsem u sporáku celé dvě hodiny. Strouhala brambory s nasazením, které by v MasterChefu hodnotili přinejmenším slzami dojetí, a prskající olej mi mezitím potřísnil oblíbenou zástěru s nápisem „Nevařím proto, že tě miluju, ale proto, že mám nůž“. Kuchyň vypadala jako po výbuchu muničního skladu v krumplovém sklepě. Všude byl škrob. I u morčete v misce.
A výsledek? Zabalil to do ubrousku, snědl to s výrazem hladového vlka, který právě ulovil mamuta, a prohlásil: „Ty vole, lepší než v restauraci.“
No jasně. Jistěže lepší. Protože v restauraci by za ně chtěli dvě stě a hlavně by je po sobě musel uklidit někdo jiný. Každopádně, romantika jako řemen. Dárkové balení parfémů za pět tisíc bledne závistí vedle hory mastných bramborových placek. Příště mu k narozeninám upeču maximálně tak lístek na MHD, ať se projede na vzduch. Ale co bych pro toho mého velkého gurmána neudělala, že?
Vyvolalo to u vás emoce? Delegujte je tlačítkem:
Líbí se vám moje tvorba? Mrkněte do mého Portfolia.