JAK VYROBIT MOBILNÍ HRU A PŘEŽÍT TŘETÍ SVĚTOVOU S GOOGLE PLAY
Rozhodla jsem se, že spasím lidstvo a vytvořím mobilní hru. Pár kostiček, skákající panáček, nic složitého. Naivní blbec.
Netušila jsem, že nahrání dílka na Google Play není proces, ale rituální vymítání ďábla spojené s byrokratickým očistcem.
Nejdřív musíte zaplatit registrační poplatek. Jasně, pár stovek, to je v pohodě. Pak ale začíná pravá zábava. Google totiž nepotřebuje vědět, jestli je vaše hra zábavná. Zajímá ho, jestli vaše politika soukromí náhodou neporušuje ženevské konvence a jestli ikona aplikace nespouští epileptický záchvat u cvičených delfínů.
Vyplňujete dotazníky. Hodiny a hodiny dotazníků. „Obsahuje vaše hra násilí?“ No, panáček občas zakopne o pixel, tak nevím, jestli to neklasifikovat jako válečný zločin. „Sbíráte data o uživatelích?“ Jediné, co sbírám, je vlastní hrdost ze země, do které jsem se propadl.
A když konečně kliknete na slavné „Odeslat ke kontrole“, začíná hra na čekanou. Vzrušení srovnatelné s čekáním na výsledky z biopsie. Po třech dnech vám přistane v inboxu verdikt: zamítnuto. Proč? Protože tlačítko „Start“ má špatný odstín šedé a v desátém řádku kódu jste zapomněli zmínit, že hra možná existuje ve vesmíru.
Nakonec hru schválí. Máte dvě stovky stažení – z toho sto je vaše rodina a zbytek někdo z Pákistánu. Ale hej, jste v elitním klubu vývojářů. Takže teď už jen stačí vydržet dalších pětset aktualizací kvůli změnám API a můžete jít skočit pod vlak. S úsměvem.
Vyvolalo to u vás emoce? Delegujte je tlačítkem:
Líbí se vám moje tvorba? Mrkněte do mého Portfolia.