EVOLUCE: KDYŽ SE KONSTRUKČNÍ CHYBY STÁVAJÍ KULTEM
Je fascinující, že v éře AI, kdy stroje píší sonety a malují abstrakci, tu stále máme „Sirky“ a „Rimejky“, které na otázku „Co si dáte?“ odpovídají úsměvem, ze kterého čiší totální absence jakéhokoliv myšlenkového pochodu.
Představa, že život začal v teplé polévce někde v prvohorách, je krásná. Ale ruku na srdce, ta evoluce měla občas sakra dlouhou pauzu na oběd. Důkazem jsou Sirka a Rimejka. Dvě entity, které jako by vypadly z nepovedeného prototypu prvohorního softwaru, kde vývojář zapomněl implementovat modul pro artikulaci.
Sirka? To je ten typ existence, co má v hlavě víc prázdna než v garsonce po vystěhování nájemníků. Když přijde na lámání chleba, jediný zvuk, který z onoho organismu vyjde, je frustrované mlaskání připomínající kapající kohoutek. Rimejka je na tom podobně, jen s tím rozdílem, že se tváří, jako by právě objevila oheň, ačkoliv se jen snaží pochopit, jak fungují otočné dveře.
Sledovat tuhle dvojku v přirozeném prostředí – tedy v restauraci, kde se snaží objednat si jídlo – je zážitek, který by i Darwinovi přivodil migrény. Žádná slova, žádná logika, jen bizarní pantomima doprovázená tázavým pohledem do prázdna. Evoluce jim sice nadělila schopnost přežít, ale zapomněla přibalit manuál na verbální komunikaci.
Možná je to pokrok. Možná je to jen důkaz, že ticho je někdy až příliš hlasité. A možná je čas začít věřit, že prvohory nebyly až tak špatné období – tehdy totiž aspoň nikdo nechtěl, aby člověk mluvil.
Vyvolalo to u vás emoce? Delegujte je tlačítkem:
Líbí se vám moje tvorba? Mrkněte do mého Portfolia.