DIGITÁLNÍ KŘEST OHNĚM ANEB JAK JSEM SE STALA OTROKEM VLASTNÍHO GENIA

Představovala jsem si, jak se pasivně koupu v příjmech a můj život nabývá rozměrů vizionáře ze Silicon Valley. Spoiler alert: jediný, kdo se tu koupe, jsem já – a to ve vlastním potu, zatímco se snažím pochopit, co po mně chtějí v „Policy Statusu“.

Ukázalo se totiž, že schválení aplikace není cílová páska, ale spíš startovní výstřel do minového pole. Najednou musím řešit GDPR pravidla, která by zamotala hlavu i soudnímu znalci, vyplňovat dotazníky o obsahu, které jsou delší než Ústava ČR, a hlavně – odpovídat na recenze. A ty jsou, světe div se, fascinující. Paní z Horní Dolní mi píše, že aplikace nefunguje, protože ji „bolí oči z té barvy“, a nějaký borec z druhého konce světa mi dává jednu hvězdičku, protože se mu nepodařilo přihlásit přes svůj účet, který evidentně založil v roce 1998 a od té doby ho neviděl.

Takže místo luxusní dovolené na Bali teď sedím v pyžamu, s kruhy pod očima a snažím se vysvětlit algoritmu, proč moje ikonka není „zavádějící“. Pokud je tohle ten digitální sen, tak se chci okamžitě probudit. Nebo aspoň dostat extra dávku kofeinu.